Brzy rano pasacci ovci se svym stadem odtahli, sice ne uplne potichu, ale zaplat panbu za to. Bohuzel u nasich stanu zustala dvouclenna psi hlidka, co zjistila az Al-Gabra pri ceste na zachod. Podle svych slov curala se sutrem v ruce. Par hozenych sutru pak psy rychle presvedcilo, aby se pridali ke svemu stadu.
Turkobijce se svoji tureckou obeti se nemeli ke vstavani a tak jsme s Al-Gabrou rozdelali ohen a postavili na caj. Pozdeji se podavala snidane. Na durazne doporuceni nasi zavodni kucharky se podavala bramborova kase z prasku s cukrem a se skorici. Na hladove stupnici dle El Capitana dostala cele dva body ( deset bodu ma svickova od mamy, jeden bod ma voda s bahnem, jecmennou moukou a kakaem /pozn. to el capitan jedl v indii ). Par soust jsme pozreli, ale byl to ocistec. Bylo to prohlaseno za nejvetsi kejdu zajezdu. Zabalili jsme stany a vyrazili dolu. U samotarskeho vcelare jsme vstoupili na silnicku a sli po ni. Cesta byla nudna az na zapalene smetiste, ktere hodne smrdelo. Pak se napojila na silnici. Na krizovatce nam zastavil nakladak plny pisku, jestli chceme svezt. Pro nektere to byl prvni zazitek tohoto druhu. Byla to docela bzunda jet na korbe plne pisku serpentynami nad hlubokym udolim. Vyhodil nas kousek od Ahmada. Otevrela nam jeho dcera (jel s baskama do Amolu a mel se vratit az ve ctyri). Tak jsme se ubytovali, dostali od Fateme caj (dcera Ahmada), dali prasky (ibac) a masticku (anulin nimesulid) na bolave koleno Ahmadovy zeny. Fateme prinesla slovnik English/Farsi a pokouseli jsme se o konverzaci. Al-Gabra pak predcitala nektera slovicka ve farsi. Treba Mashuge Faribande znamena "charming lover". To se velmi libilo Turkobijci a chtel si to zapamatovat, a tak to rikal porad dokola: "Masguhe Mashuge Mashuge...". Byla chvile ticha a Fateme koukala na Turkobijce v nemem uzasu a s bradou malem u kolen. Pak se mu zacala hrozne tlemit a od te doby ho oslovovala jenom Mashuge. Timto si Moris znovu prodlouzil jmeno, ktere v cele delce znelo: Agha Ab Mashuge Faribande Moris Turkobijce. Pak jsme si sli koupit veci na obed. Po ceste jsem potkal pana, ktery se me zeptal, jestli nechci odvezt autem na oficialni cestu na Damavand. Kdyz jsem to odmitl, zacal se dost neprijemne vyptavat odkud jdem, kam, a hlavne jestli jsme zaplatili poplatek. U posledni otazky jsem byl donucen zalhat. Po zbytek pobytu v Reynehu jsem mel fakt bobky, abych ho znovu nepotkal. K obedu jsme koupili spageti, tomatovou omacku a tunaka. Nejlepsi jidlo za dlouhou dobu. Zbylo jeste na snidani. Pres den jsme se uz jen sprchovali, prali si (enis : el capitan poprve a mozna naposled), psali debilni denicek, jedli a marne se snazili dostat se k internetu. Pan Ahmad prijel okolo sedme, a kdyz jsme chteli zaplatit stejnou cenu jako minule, tak se razem z mileho dedy stat kapitalisticky vydriduch. Misto dvaceti babek jsme zaplatili petatricet a to jsem to jeste o pet dolacu srazil. Vecer jsme sli spat uplne mrtvi.
El Capitanuv denik, dodatek, hvezdne datum 46646657.8
Pan Vody si sve jmeno vyslouzil opravdu pravem. Nejenze nasel vodni zdroj, a tim zachranil vypravu pred predcasnym navratem a zizni (i kdyz tudle variantu by mnozi o den pozdeji docela ocenili), ale byl vybaven, kdybychom vodu nenasli. Nastudoval porad Survival, kde doporucovali zacit kopat diru ve vyschlem koryte potoka, protoze se tam da narazit na vodu. A tak vzal plastovou lopaticku, kterou normalne pouziva na granule pro psa (Karu). Myslim si, ze pozorovat pana vody a okouzlujiciho milence, jak hrabe plastovou lopatkou v suti, by bylo vice nez zabavne. Ale snaha se ceni.
Turkobijce se svoji tureckou obeti se nemeli ke vstavani a tak jsme s Al-Gabrou rozdelali ohen a postavili na caj. Pozdeji se podavala snidane. Na durazne doporuceni nasi zavodni kucharky se podavala bramborova kase z prasku s cukrem a se skorici. Na hladove stupnici dle El Capitana dostala cele dva body ( deset bodu ma svickova od mamy, jeden bod ma voda s bahnem, jecmennou moukou a kakaem /pozn. to el capitan jedl v indii ). Par soust jsme pozreli, ale byl to ocistec. Bylo to prohlaseno za nejvetsi kejdu zajezdu. Zabalili jsme stany a vyrazili dolu. U samotarskeho vcelare jsme vstoupili na silnicku a sli po ni. Cesta byla nudna az na zapalene smetiste, ktere hodne smrdelo. Pak se napojila na silnici. Na krizovatce nam zastavil nakladak plny pisku, jestli chceme svezt. Pro nektere to byl prvni zazitek tohoto druhu. Byla to docela bzunda jet na korbe plne pisku serpentynami nad hlubokym udolim. Vyhodil nas kousek od Ahmada. Otevrela nam jeho dcera (jel s baskama do Amolu a mel se vratit az ve ctyri). Tak jsme se ubytovali, dostali od Fateme caj (dcera Ahmada), dali prasky (ibac) a masticku (anulin nimesulid) na bolave koleno Ahmadovy zeny. Fateme prinesla slovnik English/Farsi a pokouseli jsme se o konverzaci. Al-Gabra pak predcitala nektera slovicka ve farsi. Treba Mashuge Faribande znamena "charming lover". To se velmi libilo Turkobijci a chtel si to zapamatovat, a tak to rikal porad dokola: "Masguhe Mashuge Mashuge...". Byla chvile ticha a Fateme koukala na Turkobijce v nemem uzasu a s bradou malem u kolen. Pak se mu zacala hrozne tlemit a od te doby ho oslovovala jenom Mashuge. Timto si Moris znovu prodlouzil jmeno, ktere v cele delce znelo: Agha Ab Mashuge Faribande Moris Turkobijce. Pak jsme si sli koupit veci na obed. Po ceste jsem potkal pana, ktery se me zeptal, jestli nechci odvezt autem na oficialni cestu na Damavand. Kdyz jsem to odmitl, zacal se dost neprijemne vyptavat odkud jdem, kam, a hlavne jestli jsme zaplatili poplatek. U posledni otazky jsem byl donucen zalhat. Po zbytek pobytu v Reynehu jsem mel fakt bobky, abych ho znovu nepotkal. K obedu jsme koupili spageti, tomatovou omacku a tunaka. Nejlepsi jidlo za dlouhou dobu. Zbylo jeste na snidani. Pres den jsme se uz jen sprchovali, prali si (enis : el capitan poprve a mozna naposled), psali debilni denicek, jedli a marne se snazili dostat se k internetu. Pan Ahmad prijel okolo sedme, a kdyz jsme chteli zaplatit stejnou cenu jako minule, tak se razem z mileho dedy stat kapitalisticky vydriduch. Misto dvaceti babek jsme zaplatili petatricet a to jsem to jeste o pet dolacu srazil. Vecer jsme sli spat uplne mrtvi.
El Capitanuv denik, dodatek, hvezdne datum 46646657.8
Pan Vody si sve jmeno vyslouzil opravdu pravem. Nejenze nasel vodni zdroj, a tim zachranil vypravu pred predcasnym navratem a zizni (i kdyz tudle variantu by mnozi o den pozdeji docela ocenili), ale byl vybaven, kdybychom vodu nenasli. Nastudoval porad Survival, kde doporucovali zacit kopat diru ve vyschlem koryte potoka, protoze se tam da narazit na vodu. A tak vzal plastovou lopaticku, kterou normalne pouziva na granule pro psa (Karu). Myslim si, ze pozorovat pana vody a okouzlujiciho milence, jak hrabe plastovou lopatkou v suti, by bylo vice nez zabavne. Ale snaha se ceni.
Zde hledá